Česká republika v tomto týdnu žije dvěma zásadními událostmi. Krabicovou sedmičkou v českých a hokejovou tajenkou ve slovenských.

Zatímco lední hádanka bude definitivně rozluštěna dnes a zítra, kauza exhejtmana a stále ještě poslance Ratha bude pokračovat a plnit média. Aspoň do té doby než ji přebije zase něco jiného.

Ono se to celkem pěkně stupňuje. Začaly to odposlechy Janouška s Bémem, následoval soud s Bártou – a nyní víme, jak se žije v litoměřické věznici. Co nás čeká příště? Já osobně netuším. Prezident Václav Klaus – jak známo – ví úplně všechno, ale ani on neřekl, co se na nás dále chystá. Pouze se ke kauze Rath vyjádřil v tom smyslu, že poškozuje mínění veřejnosti o české politice. Ten člověk se musí pohybovat v prazvláštním meziprostoru, aby nevěděl, že mínění veřejnosti o našich politicích je už pěkně dlouho nechci říkat kde.

Protože ať levice či pravice, vždy si plní krabice. Ti chytřejší to dělají tak, že se sice pohybují na hraně zákona či za ní, ale nejsou tak hloupí, aby se nechali chytit s miliony pod paží. Maximálně řídí v opilosti auto. Ti, u nichž pocit moci v kombinaci s poslaneckou imunitou zvítězí nad opatrností, končí v teplácích.

Už kdysi dávno jsme se na základní škole učili o tom, že tvorové obývající planetu Zemi se dělí podle struktury svojí stravy na býložravce, masožravce a všežravce.

Lidé obecně patří do té poslední skupiny. Ovšem díky tomu, že člověk o jídle může přemýšlet, se někteří dvounozí savci rozhodli, že se stanou výhradně býložravci. Tomuto myšlenkovému pochodu příliš nerozumím, protože sám sebe vidím na pomezí mezi všežravcem a masožravcem.

Z tohoto důvodu mne zaskočila zpráva o tom, že stav čuníků v českých zemích je na nejnižší úrovni od roku 1922. Jestli tomu dobře rozumím, za doby hospodářské krize ve 30.letech, ale i v době německé okupace, jsme na tom s prasaty byli lépe než dnes. Tento fakt společně s tím, že vepříci mají mít větší životní prostor znamená, že by se cena na pultech měla vydat směrem vzhůru.

Pokud ten posun bude vyšší než menší, klidně se přeorientuji od čuníků na šneky nebo žáby. Pokud se vám nyní udělalo nevolno, tak to znamená, že jste ještě žabí stehýnka ani měkkýše neochutnali. Protože mezi námi – kam se na ně hrabe vepřové.

Skupina Chinaski zpívá o tom, že žijeme ve zvláštním světě a my, Husákovy děti jsme se dožili „kristových let“. Sám za sebe musím říci, že tento věk jsem už poněkud překonal.

Naši hokejisté neměli včera problém překonat italského brankáře. Ovšem rekord v návštěvnosti na letošním hokejovém šampionátu rozhodně překonán nebude. Vždyť každý zápas Dukly Jihlava v druhé lize sleduje na stadionu více diváků než naši reprezentaci ve Stockholmu. Kromě utkání s domácím výběrem. Ovšem i zde zůstalo mnoho sedaček volných. Stejně jako včera při utkání domácích Vikingů s Ruskem.

Hokejoví experti zatím nejsou z herního projevu našich borců nikterak nadšeni. Možná bych zatím ten pesimismus krotil, protože zajíci se počítají až po honu. A ten zatím neskončil.

I když na ten pravý, nefalšovaný a lesní se zřejmě člověk nevypraví s bruslemi, hokejkou a Hadamczikem.

Ovšem pokud hon pojmete jako neformální obchodní jednání třeba o tom, jak levně získat státní půdu – či naopak draze pronajmout svoji nemovitost státu, mohl by se vám trenér našich hokejistů hodit. Ví dobře, jak se v tom chodí.

Až vyrazíte do lesa, nezapomeňte se správně obléknout. Pokud patříte mezi metrosexuály, budete hodně trpět. Myslivecká móda je totiž specifická. Jeden můj známý ji vyznává už dobrých dvacet let. A správně oblečen chodí nejen do háje zeleného, ale kamkoliv.  Kolekce jeho oděvů nepodléhá prakticky ničemu. Stejná barva, stejný střih, stále stejný sexappeal. Pouze velikost se konstantně zvětšuje.

Moje Deníky se pravidelně objevují v sobotu a neděli. Za včerejšek mám „áčko“. Důvodem bylo školení, které jsem absolvoval v jednom hotelu nedaleko Jihlavy.

Pokusím se popsat, jak takové školení vypadalo. Po pátečním příjezdu následovalo ubytování, prezence a výběr hlavního jídla k obědu. Servíroval se rovněž předkrm, polévka a dezert. Rovněž večeře byla možná z několika variant. Během dne se bylo možno občerstvit jednohubkami, chlebíčky, ovocem, kávou, čajem a džusem.

Jeden z účastníků školení prozradil, že má nyní období zdravého stravování, které mimo jiné spočívá v tom, že každý den sní 8 květů pampelišek. Pokud možno neodkvetlých. Ty květiny  sice jídelní lístek nenabízel, ale v okolí hotelu jsem zaznamenal poměrně velké množství těchto rostlin, takže je možné, že se kolega dostatečně „napásl“.

Já osobně jsem místo rostlinné, zvolil stravu živočišnou. Ta se v pátek skládala z vepřového závitku k obědu – a steaku ze stejného zvířátka k večeři. A prasátkům jsem zůstal věrný i v době sobotního oběda.Ten byl v mém případě doprovázen rytmem rakouského valčíku. Vybral jsem si falešný vídeňský řízek a jako dezert sachr dort. Řízek nebyl originální z toho důvodu, že pravý „wienerschnitzel“ se podává z masa telecího.

U někoho možná vznikl dojem, že jsem byl na školení jedlíků nebo kuchařů. Tak to není. Ale když vám napíšu, že na kursu jsem se dozvěděl, že lidé se dají podle Structogramu rozdělit do tří skupin – modré, zelené a červené, tak to pro vás bude asi méně uchopitelné než ten řízek.

Počasí u nás v těchto dnech láme rekordy. Vždyť stejné teploty jako jsou u nás hlásí  například Egypt. V Turecku na tamní riviéře mají pouze lehce přes dvacet.

Odborníci varují před prudkým opalováním na jarním sluníčku. Na vlastní kůži se o tom včera přesvědčili i někteří členové naší rodiny. Konkrétní být nemohu, protože manželka o žádnou veřejnou publicitu nestojí.

Určitě se lze ztotožnit s názorem, že na počasí se u nás nadává skoro stejně jako na politiku. Chtěl jsem nyní prohlásit, že politiku lze alespoň zčásti díky volbám ovládat a usměrňovat. Včas jsem si uvědomil svůj omyl, protože i počasí lze měnit. Alespoň někteří vědci jsou o tom přesvědčeni.

A když člověk pozoruje, co se děje na tuzemské politické scéně, musí dojít k názoru, že by bylo snadnější ze Sahary udělat kvetoucí zahradu než přinutit naše zvolené, aby si uvědomili, že smysl jejich snažení by měli v kladném slova smyslu pocítit obyvatelé této země.

Zatímco poslanci se včera před hlasováním o důvěře vládě Petra Nečase častovali neslušnými, odpornými a místy i perverzními přívlastky, Češi, Moravané i Slezané vyrazili i přes nekřesťanské ceny pohonných hmot vstříc víkendu. Díky tomu mnohé silnice a dálnice připomínali parkoviště.

Počasí venku připomíná léto, i když je tady měsíc, který podle pranostiky máme trávit za kamny. Díky sluníčku se tak můžeme přenést do časů letních dovolených a radovánek, kdy k nám do České republiky vrcholí kromě teplé fronty od jihu i příval zahraničních návštěvníků. My je často kritizujeme, že se u nás chovají hlučně a nepřístojně a že u nich doma by si to nedovolili. Ale jsme my v zahraničí lepší?

Na několika případech vám uvedu, že se Češi v cizině cizincům u nás často vyrovnají. U dvou jsem byl osobně, ten poslední znám z vyprávění.

Důkaz číslo jedna – restaurace v Drážďanech. Vynikajících speciality v čele s pečenou kachnou a královským knedlíkem. Skvělý kulinářský zážitek vykresluje interiér vyvedený v baroku. Kromě obsluhy se mezi hosty proplétají i muzikanti, kteří hrají dobové písně. Jaké však bylo jejich překvapení, když jim jeden bodrý návštěvník z Čech sebral nástroj podobný kytaře a začal na něj hrát moravskou lidovku. To vše za hlasité podpory svých asi 15 krajanů.

Důkaz číslo dvě – hotel nedaleko centra Londýna. Ten zažil požární poplach, kdy asi v šest hodin ráno začaly požární hlásiče na pokojích nesnesitelně houkat. Prakticky všichni hosté hotelu se spořádaně přemístili před budovu a čekali, co se bude dít. Krom několika Čechů, kteří nepropadli panice a na konečné řešení poplachu si počkali na pokojích. Nakonec nic nehořelo a zásahová jednotka londýnských hasičů se mohla vrátit ke snídani. Návštěvníci z Čech nechtěli být další ráno probuzeni požárním poplachem. Proto jsme se rozhodli, že pro jistotu nepůjdeme spát. Celou noc jsme prožili v hotelovém baru, odkud následoval plynulý přesun na snídani. Pochopitelně v patřičně veselé náladě, což se některým německy hovořícím hostům nelíbilo. Hezky česky jsme jim vysvětlili, že aspoň vidí, jaké to je, když se jejich krajané takto chovají u nás.

Důkaz číslo tři – sjezdovka v Rakousku. Zde jsem nebyl přítomen. Každopádně nechápu myšlenkový pochod mého známého, který je milovníkem vína a lyžování. Tato kombinace u něj způsobila, že se řítil po sjezdovce a v plné rychlosti křičel na ostatní: „Ich bin Trautenberk“. Paradoxní je, že i s postelí váží šedesát kilo.

Když šílenec jménem Anders Breivik před rokem v létě zastřelil 77 lidí, byl jsem se svoji dcerou Julčou ve Spojených státech. Což je země, kde se také občas dějí šílené věci ohledně vražd. Mám tím na mysli hlavně různé masakry ve školách a univerzitách.

Breivik nyní stojí před soudem a říká, že chce buď milost nebo smrt. Bohužel mu v Norsku hrozí maximálně 21 let za mřížemi, což je trest absolutně směšný.

Dá se namítnout, že ho potrestá „vyšší spravedlnost“ tím, že se bude na věky věků smažit v pekle. To je sice možné, ale já bych v tomto případě preferoval pomyslného vrabce v hrsti před jakýmsi pekelným holubem na hodně vzdálené střeše.

Bohužel na gaunery jeho druhu není naše západní civilizace zařízena, protože tento případ rozhodně vylučuje jakékoliv známky lidskosti a odpuštění.

Anders Breivik si určitě zaslouží smrt. Ale mělo by jeho umírání být rychlé a bezbolestné? Vždyť bolest, kterou způsobil tolika lidem se dá hodně těžko vyjádřit a ještě hůře v rámci standardních zákonů potrestat…..

U Breivika by islámské právo šária mělo určitě něco do sebe…..

Řečeno slovy klasika: „To, co se děje na naší politické scéně, to ani v televizi nevymyslí.“  Po víkendu snad bude jasno, jestli budou předčasné volby – nebo se výkvět našeho národa dohodne, že se dohodne.

Nejsem kovaný politolog, ale přijde mi, že kauzy různých odposlechů, korupce a pohřbívání politických stran jsou čím dál častější a média zde zcela logicky nestíhají. Situaci nezvládají v tom smyslu, že nemají prostor k dotažení toho či onoho do zdárného konce.

Sotva se začne pitvat situace pražských kmotrů v čele s Janouškem a Bémem, přichází vládní krize s vyhrožujícím Radkem Johnem, vzápětí rozsudek nad Vítem Bártou, jeho oznámení, že hodlá kandidovat na hejtmana v Plzni, rozpad Věcí veřejných. Do toho se jen tak mimochodem objeví zpráva o tom, že ministr financí Kalousek lehce manipuluje s čísly, které se týkají škrtů a zvyšování daní. Najevo vychází, že do Bruselu se hlásí jiné údaje než se prezentují národu českému. Vystudovaný chemik se v rovnicích a číslech vyzná.To koneckonců prokázal i v resortu národní obrany, když v devadesátých letech nakupoval dnes již legendární padáky, které měly jednu báječnou vlastnost, kterou byli nadšeni všichni parašutisté.

Když se kohokoliv, kdo pravidelně skáče zeptáte, co je pro něj největší otrava, asi vám odpoví, že skládání padáku. Tato činnost u padáků, které zodpovědně vybíral Miroslav Kalousek, nehrozila. Důvod byl jednoduchý – neotevřely se, takže se následně nemusely skládat. Do rakve se složily se pouze ostatky nešťastného uživatele.

To je jedna z mnoha kauz, které vyšuměly do ztracena společně s miliony a miliardami, které nyní musíme všichni platit.

Před několika dny jsem byl pozván na večírek v jistém hotelu na Vysočině. Celá trachtace se nesla ve znamení dobrého jídla z tamní kuchyně a vína z prověřených moravských zdrojů, které dovezl můj kamarád ze Zlína. Říkáte si, že jsem se měl jako ten pověstný čuník v žitném poli. Ale chyba lávky. Můj žaludek se o Velikonocích nějak pobláznil a v době konání této gastronomické párty nebyl stále ve své kůži. Takže jsem si žádný zásadní kulinářský zážitek neodnesl.

To jiní měli žaludky ve správné formě nejen na jídlo, ale i na podvody a uplácení. Nemyslím tím svoje kumpány z výše zmíněné akce, ale politiky Bártu se Škarkou, které soud – zatím nepravomocně odsoudil. Výpis z jejich trestního rejstříku již nebude neposkvrněn. Tedy pokud se nenajde soud vyšší instance, který je označí ze nevinné.

Ani jeden z pánů zřejmě s odsouzením nepočítal. Vít Bárta ještě před vynesením rozsudku prohlásil, že pokud bude odsouzen, odejde z politiky. Tím ale zřejmě nemyslel funkci poslance, protože z jeho včerejším vystoupení jasně vyplynulo, že pohodlí poslaneckých lavic opustit nehodlá.

Inu, není nad to, když chlap plní svoje slovo.

Už jsme si zvykli na to, že naše země je plná paradoxů. Týká se to i mého studia, které jsem kdysi dávno absolvoval. Celkem 5 let jsem strávil na vojenských školách, přesto mám tu nejnižší možnou hodnost. Jsem vojín v záloze.

Při svých studiích jsem absolvoval Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova v Praze, následně jsem dva semestry strávil na Vojenské akademii v Brně. A právě tam se datuje moje dvacet let stará vzpomínka na Velikonoce,kterou pánové berte jako takové malé varování před zítřejší koledou.

Se svými spolužáky jsme si v roce 1992 řekli, že vyrazíme zkontrolovat nejbližší panelák. Místo klasické pomlázky jsme se vybavili vojenskými opasky. Postup byl takový, že jsme vždy výtahem vyjeli do nejvyššího patra a pak už jsme to brali byt po bytu. Byla to prudká alkoholová smršť s následky, které si asi dokážete představit. Kamarádi postupně odpadávali, až jsme zbyli dva nejsilnější. A rozhodli jsme se, že vyrazíme vymrskat moderátorku jednoho brněnského rádia. Sedli jsme na šalinu, ale do cíle jsme nedojeli, protože i na mne se začal projevovat mix alkoholických nápojů různých značek v krátkém časovém období. S nastalou situací jsem se  vypořádal tak, že před tím než došlo k nejhoršímu, jsem otevřel okénko v jedoucí tramvaji.

Tímto se lehce se zpožděním omlouvám okolo jedoucím řidičům osobních vozidel, kteří na karosérie svých miláčků dostali příděl, jehož složení vám prozradí každý zkušenější pracovník ze záchytky.

Možná ještě horší situace nastala o rok později, kdy jsem už coby příslušník civilního sektoru vyrazil s kamarády po okolních vesnicích. Přemisťovali jsme se osobním vozidlem, jehož řidiče absolutně nezajímalo, že alkohol za volant nepatří. Měli jsme tenkrát štěstí, že se nikomu nic nestalo. Pro ilustraci – když můj kamarád opouštěl svoje místo za volantem, měl problémy se udržet na nohou.

Doufám, že o podobné zážitky budete – milí koledníci – zítra ochuzeni.